Pěstování kmínu

Kmín luční je dvouletá rostlina. Je pěstován téměř po celé Evropě. Nesnáší mokro a jílovité půdy. Vyžaduje humózní půdy dobře zásobené vápníkem. Při holomrazech vymrzá. V prvním roce vytváří pouze listy, ve druhém roce kvete a dozrávají plody - malé tmavohnědé dvounažky.

Použití kmínu

Kmín je typickým kořením do chleba a slaného pečiva. Kromě toho je používán ke kořeněný vařených brambor, kyselého zelí, vepřové pečeně a pečené husy či kachny. Využívá se také k výrobě zdravotních vín a likérů. Ve starověku prý kmín měl kouzelnou moc a zaháněl zlé síly.

Kmín římský neboli šabrej

Na rozdíl od blízce příbuzného kmínu lučního je kmín římský jednoletou bylinou. Vlastním kořením jsou plody.

   

Pěstování majoránky

Majoránka zahradní je vytrvalá keřovitá rostlina až 20 cm vysoká, která kvete od července do září. Vyžaduje lehčí záhřevnou a vápnitou půdu, dostatek živin a vláhy. Semena vyséváme brzy na jaře a mladé rostlinky vysazujeme na záhon až když nehrozí mrazíky.
Alespoň pár rostlinek majoránky by nemělo chybět ani na sebemenší kořenové zahrádce. Majoránce se dobře daří i v předokenní bylinkové zahrádce.

Použití majoránky

Sklízet a sušit můžeme již začátkem léta, než majoránka vykvete. Odřezáváme ji asi 6 cm od země a ona opět obrazí a na podzim nám poskytne druhou bohatou úrodu. Ze suchých rostlin odrhneme lístky a zbytky květů. Stonky vyhodíme - kazily by kvalitu koření.
Je možné ji používat také v čerstvém stavu - do bramborové polévky, bramborových placek, do omáček k dušenému masu, nádivek a paštik.
Majoránka působí příznivě proti nadýmání, nechutenství, průjmech a nachlazeních.

Pěstování rozmarýny

Rozmarýna lékařská je stálezelený keř dorůstající ve Středozemí, které je také její domovinou, výšky až 2 metry. Květy mají barvu světle modrou. Snadno vymrzá a proto ji často pěstujeme v hrnkách a na zimu přenášíme do světlých a chladných místností. Ke kořenění je nejlépe použít čerstvé listy, při jejich sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Listy sbíráme v době květu a po odkvětu, kdy jsou nejaromatičtější.

Použití rozmarýny

Rozmarýna se přidává k masu, především skopovému, vepřovému a k divočině, ale i do drůbeže, ryb, omáček, polévek, salátů a nakládané zeleniny. Přidáváme ji podrcenou nebo rozemletou až do téměř hotových pokrmů. Rozmarýna je vynikající koření, ale musí se používat opatrně, protože ve větším množství může škodit zdraví.
Nejvíce rozmarýny se spotřebuje k destilaci silice, užívané do šamponů, mýdel a kolínské vody.
Jako bylinka má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Používá se většinou ve směsi s jinými bylinkami na uklidnění při depresi, proti migréně, při léčbě žlučníkových potíží.

Anýz celý (Pimpinella anisum)

Anýz mletý (Pimpinella anisum)

Pochází z Egypta a Sýrie a vedle kmínu je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření. Anýz je rostlina, která vyžaduje teplé, chráněné a slunné polohy. Pěstuje se na Balkáně a ve Středomoří, v Rusku a střední Asii, ve Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, na Slovensku i u nás na jižní Moravě. Používá se do některých druhů chleba, do pečiva (balkánská kuchyně), k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek.Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampiónům. Je velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel.

Asa foetida (Ferula assa foetida)

Lidový název: čertovo lejno, asa smrdutá, ločidlo Asa foetida je hojně používána v perské a indické kuchyni, kde nahrazuje česnek a cibuli. Ačkoliv existují výjimky, má asa foetida pověst koření pro vegetariánské pokrmy. Zvláště v jižní Indii je běžnou součástí jídel zvaných souhrnně dal (různé směsi luštěnin a ořechů). Do luštěnin se také přidává pro své pozitivní účinky na trávení a protože působí proti nadýmání. Jako koření se používá pryskyřice, která se získává z rostlin vzdáleně příbuzných kmínu nebo fenyklu nařezáváním dužnatých stonků a kořenů. Z rostlin vytéká šťáva, která na vzduchu tuhne a postupně mění barvu ze žluté na červenohnědou. Strašná vůně čerstvé asa foetidy ospravedlní jméno „čertovo lejno“. Pryskyřice je velmi silně aromatická a musí se používat s opatrností. Doporučuje se rozpustit ji v horkém oleji. Má to dva důvody: za prvé, rozpuštěná pryskyřice se lépe dávkuje a rozptýlí se v jídle, a za druhé, vysoká teplota mění chuť a vůni k lepšímu. Při dávkování musíme být opatrní, za dostatečné množství do jídla pro čtyři osoby je považována kulička velikosti hrášku. Pokud se odvážíme vařit s asa foetidou, nalezneme v ní zajímavou alternativu k česneku a cibuli. Při opatrném dávkování povznese zeleninová i houbová jídla, ale může být použita i na rožněná a pečená masa, zvláště na skopové a na ryby.

Badyán celý (Illicium verum)

Lidový název: hvězdičkové koření, čínský anýz, hvězdicový anýz Do Evropy se dostal až na počátku 17. století. Daleko dříve byl znám v Rusku.V Číně bylo toto koření pěstováno a používáni i jako léčivo již před 3000 lety. Badyán má vůni podobnou anýzu, příjemnou kořenně nasládlou a jemnější chuť než skutečný anýz. Používá se zejména v asijských kuchyních. U nás se většinou přidává do pečiva, perníků, do hruškových a jablečných kompotů a povidel. Do svařeného vína se dávají celé hvězdičky které vypadají nádherně. Nejvíce badyánu se po celou jeho historii spotřebuje v Číně, která ho ovšem také nejvíce vyprodukuje.

Badyán mletý (Illicium verum)

Lidový název: hvězdičkové koření, čínský anýz, hvězdicový anýz Do Evropy se dostal až na počátku 17. století. Daleko dříve byl znám v Rusku.V Číně bylo toto koření pěstováno a používáni i jako léčivo již před 3000 lety. Badyán má vůni podobnou anýzu, příjemnou kořenně nasládlou a jemnější chuť než skutečný anýz. Používá se zejména v asijských kuchyních. U nás se většinou přidává do pečiva, perníků, do hruškových a jablečných kompotů a povidel. Do svařeného vína se dávají celé hvězdičky které vypadají nádherně. Nejvíce badyánu se po celou jeho historii spotřebuje v Číně, která ho ovšem také nejvíce vyprodukuje.

Bazalka (Ocimum basilicum)

Pochází z jižní Asie. Do evropské kuchyně přišla v 16. století z východní Indie a Íránu. Používá se ke kořenění zeleninových nebo masových polévek, do omáček, karbanátků, salátů, náplně italské pizzy, na těstoviny, do fazolí, okurek, bylinkového másla, octa, tvarohu, při přípravě zvěřiny a ryb. Lze ji přidat do játrové paštiky, vhodná je do pokrmů z masa, vajec, krabů a sýrů. Je to jedno ze základních koření jihoevropských kuchyní.

Bobkový list celý (Laurus nobilis)

Jako koření ho najdeme v každé domácnosti. Užívá se k úpravě svíčkové, rajské omáčky a smetanové omáčky ke zvěřině. Vavřín je stále zelený keř či strom, který roste ve Středomoří, Íránu, Sýrii a i jinde v subtropických podmínkách. V řecké mytologii měl vavřín významné poslání, a to zprvu spíše jako rostlina posvátná než jako koření. Jako koření se používají sušené listy, které mají specifické aroma a nahořklou chuť. Bobkový list podporuje trávení a chuť k jídlu, a proto je používán v kuchyních mnoha národů při konzervaci masa a ryb, při nakládání zeleniny, hub, okurek, do octa a směsí koření, při úpravě zvěřiny, při opékání masa na rožni atd.

Bobkový list mletý (Laurus nobilis)

Jako koření ho najdeme v každé domácnosti. Užívá se k úpravě svíčkové, rajské omáčky a smetanové omáčky ke zvěřině. Vavřín je stále zelený keř či strom, který roste ve Středomoří, Íránu, Sýrii a i jinde v subtropických podmínkách. V řecké mytologii měl vavřín významné poslání, a to zprvu spíše jako rostlina posvátná než jako koření. Jako koření se používají sušené listy, které mají specifické aroma a nahořklou chuť. Bobkový list podporuje trávení a chuť k jídlu, a proto je používán v kuchyních mnoha národů při konzervaci masa a ryb, při nakládání zeleniny, hub, okurek, do octa a směsí koření, při úpravě zvěřiny, při opékání masa na rožni atd.

Cayenský pepř (Capsicum frutescens)

Koření pod názvem chilli zahrnuje celou škálu papriček od sladkých po extrémně pálivé. Ačkoliv jsou i sladké odrůdy, jsou chilli synonymem pro pálivost. Obsahují totiž látku capsicin, které pocit ostrosti způsobuje. Pálivost se u chilli měří v tzv. Scovillových jednotkách (SHU), kde se měří právě obsah capsaicinu (0,01 % capsicinu = 1500 SHU). Sladké druhy se počítají do 5000 SHU a nejpálivější papričky dosahují až 350000 SHU. Dnes se pěstuje po celém světě více jak 200 druhů chilli a jejich šlechtěním vznikají stále nové variety. Zpracováním chilli se zabývá celé jedno odvětví. Papričky se používají čerstvé nebo se z nich vyrábí chilli omáčky, papričky se nakládají do oleje i do kyselých nálevů, suší se na slunci, horkým vzduchem nebo kouřem a sušené chilli se používají drcené, mleté i třeba jen sušená semínka . Cayenský pepř jsou suché, drobné, kuželovité a ostře pálivé chilli papričky které rostli původně v údolí řeky Cayen v dnešní Francouzské Guayaně. Český název „pepř“ vznikl nepřesným překladem z angličtiny, kde „pepper“ znamená jak pepř, tak i papriku, včetně chilli. Tato odrůda dosahuje pálivosti kolem 50000 SHU a patří mezi ostřejší chilli.

Chilli drcené (Capsicum frutescens)

Koření pod názvem chilli zahrnuje celou škálu papriček od sladkých po extrémně pálivé. Ačkoliv jsou i sladké odrůdy, jsou chilli synonymem pro pálivost. Obsahují totiž látku capsicin, která pocit ostrosti způsobuje. Pálivost se u chilli měří v tzv. Scovillových jednotkách (SHU), kde se měří právě obsah capsicinu (0,01 % capsicinu = 1500 SHU). Sladké druhy se počítají do 5000 SHU a nejpálivější papričky dosahují až 350000 SHU. Toto drcené chilli obsahuje 15 % semen a dosahuje pálivost 100 000 SHU. Výborně se hodí do mlýnků nebo do kořenících směsí.

Chilli mleté (Capsicum frutescens)

Koření pod názvem chilli zahrnuje celou škálu papriček od sladkých po extrémně pálivé. Ačkoliv jsou i sladké odrůdy, jsou chilli synonymem pro pálivost. Obsahují totiž látku capsicin, které pocit ostrosti způsobuje. Pálivost se u chilli měří v tzv. Scovillových jednotkách (SHU), kde se měří právě obsah capsaicinu (0,01 % capsicinu = 1500 SHU). Sladké druhy se počítají do 5000 SHU a nejpálivější papričky dosahují až 350000 SHU. Dnes se pěstuje po celém světě více jak 200 druhů chilli a jejich šlechtěním vznikají stále nové variety. Zpracováním chilli se zabývá celé jedno odvětví. Papričky se používají čerstvé nebo se z nich vyrábí chilli omáčky, papričky se nakládají do oleje i do kyselých nálevů, suší se na slunci, horkým vzduchem nebo kouřem a sušené chilli se používají drcené, mleté i třeba jen sušená semínka . Univerzální, ostře pálivé chilli pro běžné použití. Pálivost se pohybuje mezi 60000 až 80000 SHU v závislosti na úrodě.

Chilli papričky malé (Capsicum frutescens)

Jsou to plody především exotických druhů křovitých paprik, rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky - zvláště Mexika. Ostré papriky obsahují více palčivé látky kapsicinu, dále barviva, silice, také vitamíny (C, karotén, B), minerály apod. Nedoporučují se při podrážděném žaludku a nemocích střev, ale v přiměřených dávkách působí na žaludek lépe než pepř. V pokrmech je kombinujeme zpravidla se sladkou paprikou. Přidávají se do pokrmů celé - na porce pro 4 osoby stačí 1 - 2 ks - nechají se povařit a vyjmou se. Hodí se do gulášů, zelných pokrmů, mexických, indických a čínských jídel, drštkové polévky, dušených směsí zeleniny a rýžových pokrmů. Chilli papričky malé jsou odrůda Bird's eye (jedna z nejostřejších) Její pálivost je 150000 až 200000 SHU. Používají se převážně v celku a jejich dávkování musí být velice opatrné. Doporučená dávka jsou 2 papričky do jídla pro 4 osoby.

Chilli papričky velké (Capsicum frutescens)

Jsou to plody především exotických druhů křovitých paprik, rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky - zvláště Mexika. Ostré papriky obsahují více palčivé látky kapsicinu, dále barviva, silice, také vitamíny (C, karotén, B), minerály apod. Nedoporučují se při podrážděném žaludku a nemocích střev, ale v přiměřených dávkách působí na žaludek lépe než pepř. V pokrmech je kombinujeme zpravidla se sladkou paprikou. Přidávají se do pokrmů celé - na porce pro 4 osoby stačí 1 - 2 ks - nechají se povařit a vyjmou se. Hodí se do gulášů, zelných pokrmů, mexických, indických a čínských jídel, drštkové polévky, dušených směsí zeleniny a rýžových pokrmů. Chilli papričky velké jsou odrůda Aji Mono a jsou pěstované v Číně. Velice pěkné papričky s pálivostí kolem 100000 SHU. Používají se převážně v celku a to na nakládání zeleniny nebo třeba do utopenců.

Chilli pikant (Capsicum frutescens)

Jsou to plody především exotických druhů křovitých paprik, rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky - zvláště Mexika. Ostré papriky obsahují více palčivé látky kapsicinu, dále barviva, silice, také vitamíny (C, karotén, B), minerály apod. Nedoporučují se při podrážděném žaludku a nemocích střev, ale v přiměřených dávkách působí na žaludek lépe než pepř. V pokrmech je kombinujeme zpravidla se sladkou paprikou. Přidávají se do pokrmů celé - na porce pro 4 osoby stačí 1 - 2 ks - nechají se povařit a vyjmou se. Hodí se do gulášů, zelných pokrmů, mexických, indických a čínských jídel, drštkové polévky, dušených směsí zeleniny a rýžových pokrmů. Chilli pikant je sladká odrůda chilli, výborně se hodí do omáček i do gulášů. Má výraznou a jasnou chuť chilli, ale není pálivé.

Cibule granulovaná (Allium cepa)

Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Původ má ve střední Asii a dále ve středozemní oblasti, cibule sečka pochází z Číny a cibule šalotka z habešské oblasti. Cibulové zeleniny se pěstují po celém světě, hodně v Nizozemí, Polsku, Egyptě, Španělsku a i naše cibule nemá špatný zvuk ve světovém obchodě. Je to základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel, polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek.

Cibule mletá (Allium cepa)

Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Původ má ve střední Asii a dále ve středozemní oblasti, cibule sečka pochází z Číny a cibule šalotka z habešské oblasti. Cibulové zeleniny se pěstují po celém světě, hodně v Nizozemí, Polsku, Egyptě, Španělsku a i naše cibule nemá špatný zvuk ve světovém ob chodě. Je to základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel, polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek.

Cibule plátky (Allium cepa)

Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Původ má ve střední Asii a dále ve středozemní oblasti, cibule sečka pochází z Číny a cibule šalotka z habešské oblasti. Cibulové zeleniny se pěstují po celém světě, hodně v Nizozemí, Polsku, Egyptě, Španělsku a i naše cibule nemá špatný zvuk ve světovém ob chodě. Je to základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel, polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek.

Citronová kůra drcená (Citrus limon)

Země původu: Španělsko Kůra z citronů, pěstovaných speciálně na kůru. Plody tudíž nejsou chemicky ošetřovány a kůra je plná aromatických látek. Kůra je drcena na kousky o rozměrech 5-10 mm a je vhodná na přípravu čajů, svařeného vína nebo do likérů. Pokud ji necháme ve vodě nasáknout, můžeme ji použít i do dezertů nebo při vaření. Skvěle se hodí i výrobu potpourii například v kombinaci s pomerančovou kůrou, skořicí, badyánem nebo vanilkou.

Citronová kůra mletá (Citrus limon)

Jemně mletá kůra ze španělských citronů pěstovaných bez chemického ošetření. Má široké použití zejména do sladkých pokrmů, do ovocných moučníků, perníků, vdolků apod. Výborná na ryby, do pomazánek, na čínské pokrmy.

Cumin celý (Cuminum cyminum)

Lidový název: římský kmín, džira Je to koření především arabských a muslimských zemí, ale také dalších zemí kolem Středozemního moře, dále USA, Mexika, Brazílie, Argentiny - tedy střední Ameriky, také Asie, Afriky i Austrálie. Má odlišnou, výraznou chuť i vůni než náš kmín. Pro svou výraznou chuť i aróma se používají menší dávky - celého nebo mletého kmínu. Je součástí kari koření a dalších směsí. V řadě zemí je oblíben i při pečení chleba, pečiva, při výrobě salámů, sýrů. V Africe se dává do pokrmů tadžin, kuskus. Ve Španělsku se míchá se skořicí, v arabských zemích s koriandrem, kurkumou a kardamomem. Směsím koření dodává „exotickou“ chuť a aroma.

Cumin mletý (Cuminum cyminum)

Lidový název: římský kmín, džira Je to koření především arabských a muslimských zemí, ale také dalších zemí kolem Středozemního moře, dále USA, Mexika, Brazílie, Argentiny - tedy střední Ameriky, také Asie, Afriky i Austrálie. Má odlišnou, výraznou chuť i vůni než náš kmín. Pro svou výraznou chuť i aróma se používají menší dávky - celého nebo mletého kmínu. Je součástí kari koření a dalších směsí. V řadě zemí je oblíben i při pečení chleba, pečiva, při výrobě salámů, sýrů. V Africe se dává do pokrmů tadžin, kuskus. Ve Španělsku se míchá se skořicí, v arabských zemích s koriandrem, kurkumou a kardamomem. Směsím koření dodává „exotickou“ chuť a aroma.

Černucha (Nigella sativa)

Lidový název: černý kmín, nigela, semena černé cibule Černucha má široké použití hlavně v Indii a na středním východě. Používá se k okořenění chleba, pečiva, sýrů, luštěnin apod. Je součástí směsí koření Karí a různých druhů Másal. Má příjemnou mírně ostrou chuť, něco mezi cibulí, mákem a pepřem. Černucha je koření pro toho, kdo rád experimentuje. Dobře se doplňuje s koriandrem a novým kořením, saturejkou a tymiánem.

Česnek granule (Allium sativum)

Planá forma kuchyňského česneku pochází ze střední Asie, je příbuzný cibuli, póru, pažitce. Česnek má dávnou historii v lidské výživě a lze říci, že je to vůbec nejzdravější zelenina. Celá rostlina je prosycena pronikavou česnekovou vůní, kterou způsobují silice obsahující síru. Česnek je výrazná pochutina, která se uplatňuje snad v každé kuchyni. Hodně se používá ve francouzské, ale i anglické, italské, španělské, židovské, čínské, indické i jinde. Je nezbytný při úpravě skopového masa, v uzeninách, v karbanátcích, do omáček, majonéz, salátů, polévek, při domácích zabijačkách, do bramborových jídel apod.

Česnek granule velké (Allium sativum)

Planá forma kuchyňského česneku pochází ze střední Asie, je příbuzný cibuli, póru, pažitce. Česnek má dávnou historii v lidské výživě a lze říci, že je to vůbec nejzdravější zelenina. Celá rostlina je prosycena pronikavou česnekovou vůní, kterou způsobují silice obsahující síru. Česnek je výrazná pochutina, která se uplatňuje snad v každé kuchyni. Hodně se používá ve francouzské, ale i anglické, italské, španělské, židovské, čínské, indické i jinde. Je nezbytný při úpravě skopového masa, v uzeninách, v karbanátcích, do omáček, majonéz, salátů, polévek, při domácích zabijačkách, do bramborových jídel apod.

Česnek medvědí (Allium ursinum)

Samostatným druhem je bylina medvědí česnek, rostoucí divocev lesích a mokřinách ve střední a východní Evropě. V kuchyni se používají listy, které mají příjemnou vůni i chuť podobnou česneku a pórku. Medvědí česnek se používá za studena, protože tepelnou úpravou rychle ztrácí chuť i vůně. Je výborný do pomazánek, bylinkových másel nebo na sýry.

Česnek plátky (Allium sativum)

Planá forma kuchyňského česneku pochází ze střední Asie, je příbuzný cibuli, póru, pažitce. Česnek má dávnou historii v lidské výživě a lze říci, že je to vůbec nejzdravější zelenina. Celá rostlina je prosycena pronikavou česnekovou vůní, kterou způsobují silice obsahující síru. Česnek je výrazná pochutina, která se uplatňuje snad v každé kuchyni. Hodně se používá ve francouzské, ale i anglické, italské, španělské, židovské, čínské, indické i jinde. Je nezbytný při úpravě skopového masa, v uzeninách, v karbanátcích, do omáček, majonéz, salátů, polévek, při domácích zabijačkách, do bramborových jídel apod.

Česnek prášek (Allium sativum)

Planá forma kuchyňského česneku pochází ze střední Asie, je příbuzný cibuli, póru, pažitce. Česnek má dávnou historii v lidské výživě a lze říci, že je to vůbec nejzdravější zelenina. Celá rostlina je prosycena pronikavou česnekovou vůní, kterou způsobují silice obsahující síru. Česnek je výrazná pochutina, která se uplatňuje snad v každé kuchyni. Hodně se používá ve francouzské, ale i anglické, italské, španělské, židovské, čínské, indické i jinde. Je nezbytný při úpravě skopového masa, v uzeninách, v karbanátcích, do omáček, majonéz, salátů, polévek, při domácích zabijačkách, do bramborových jídel apod.

Estragon (Artemisia dracunculus)

Tato rostlina má svůj původ ve střední a jihozápadní Asii. Proto je estragon tak častý v kuchyni Arménů a Turků. Je to základní zelené koření francouzské "vysoké kuchyně". Estragon se často používá k aromatizování vinných nebo ovocných octů, bylinkových másel, do nádivek, drůbeže, k pečeným a dušeným masům, do omáček, majonéz, při výrobě hořčice, při nakládání zeleniny (okurek, rajčat), do salátů, polévek, marinád, omelet, k jemným zeleninám atd.

Fenykl (Foeniculum vulgare)

Fenykl užívá lidstvo jako koření i lék již velmi dlouho. Všechny starověké kulturní národy si ho vážily pro jeho příjemné aroma a léčivost. Pěstuje se v teplejších oblastech Evropy: Francii, Španělsku, Balkánu, také v asijských zemích, u nás na jižní Moravě. Fenykl se používá především ve francouzské a italské kuchyni. Jako koření se používá především do rybích polévek, k dušeným masům, do tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, do salátů, při konzervaci zelenin (červená řepa, okurky), do sladkého pečiva a chleba, při výrobě likérů apod.

Glutaman (Wej - su)

Mononatrium glutaman zvaný také glutamat vlastně není koření. Je to aminokyselina, dnes vyráběná synteticky. Má zvláštní vlastnost zvýraznit typickou vlastní chuť připraveného pokrmu. Dříve byl v Číně a Japonsku získáván z rostlin. Tento krystalický bílý prášek je nutno používat v malých dávkách - asi do půl čajové lžičky na 1 litr nebo kilogram pokrmu, nepředávkovat. Nedoporučuje se dětem do 3 let, někdy po něm mohou trpět alergií. Glutaman sodný je součástí mnoha směsí koření, kterým propůjčuje své vlastnosti - zvýraznění osobité chuti pokrmu. Používá se do polévek, omáček, omelet, v japonské a čínské kuchyni, všude tam, kde pokrmu "něco chybí".

Hořčice hnědá (Brassica nigra)

Hořčice hnědá, občas také nazývána černá, je velice rozšířená a oblíbená v indické kuchyni. Na rozdíl od žluté hořčice má výraznější a silnější chuť a používá se téměř výhradně v celém stavu, a to i při vaření a pečení. Aby hořčice změkla a uvolnilo se její aroma, většinou se před přípravou praží, buď na másle nebo oleji, případně nasucho. Z černá hořčice se také lisuje kvalitní olej, oblíbený v celé severní Indii ale v západním světě je takřka neznámý. U nás se používá buď při nakládání zeleniny (oblíbená je kombinace se žlutou hořčicí) nebo do indických specialit.

Hořčice žlutá celá (Sinapis alba)

Pochází pravděpodobně z jižní Evropy a dnes je pěstovaná téměř ve všech zemích s mírným klimatem. Nejčastějším využitím hořčičných semen je výroba hořčice (ve světě existuje nespočet variant ze semen mletých i nahrubo drcených). Hořčice má ostrou chuť a čpavou vůni. Celého semena hořčice se používá při konzervaci zeleniny - zelí, červené řepy, okurek, hub, při konzervaci ryb. Celá hořčice se může rozpálit v horkém oleji, čímž dostane lahodnou oříškovou chuť. Mletá se používá do směsí koření a na dochucení masa při nakládání a grilování.

Horčice žlutá mletá (Sinapis alba)

Pochází pravděpodobně z jižní Evropy a dnes je pěstovaná téměř ve všech zemích s mírným klimatem. Nejčastějším využitím hořčičných semen je výroba hořčice (ve světě existuje nespočet variant ze semen mletých i nahrubo drcených). Hořčice má ostrou chuť a čpavou vůni. Celého semena hořčice se používá při konzervaci zeleniny - zelí, červené řepy, okurek, hub, při konzervaci ryb. Celá hořčice se může rozpálit v horkém oleji, čímž dostane lahodnou oříškovou chuť. Mletá se používá do směsí koření a na dochucení masa při nakládání a grilování.

Hřebíček celý (Eugenia caryophyllata)

Toto každému známé koření, plné vůně, jsou sušená nerozvitá květné poupata tropického stromu hřebíčkovce. Stejně jako poupata voní i listy. Jako koření se sklízejí poupata v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené, v této době mají nejvíc aromatických látek. Kvalitní hřebíček má být tmavohnědý, se světlejším poupátkem a pokud stisknete nehtem „stopku“ objeví se malé množství oleje. Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, při nakládání zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva.

Hřebíček mletý (Eugenia caryophyllata)

Toto každému známé koření, plné vůně, jsou sušená nerozvitá květné poupata tropického stromu hřebíčkovce. Stejně jako poupata voní i listy. Jako koření se sklízejí poupata v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené, v této době mají nejvíc aromatických látek. Kvalitní hřebíček má být tmavohnědý, se světlejším poupátkem a pokud stisknete nehtem „stopku“ objeví se malé množství oleje. Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, při nakládání zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva.

Jalovec celý (Juniperus communis)

Plody jalovce byly jako koření používány již ve staré římské kuchyni. Jalovčinky obsahují tři semena a jsou tmavě modrohnědě zbarveny. Mají nasládlou a výrazně pryskyřičnou chuť i vůni. Jalovec se hlavně užívá při kořenění zvěřiny, drceným jalovcem se obaluje očištěná zvěřina před úpravou, aby "dozrála". Přidávají se i do rybích marinád. Koření se jimi kysané zelí, hlavně v Německu a v Alsasku, někdy se přidávají do guláše, chceme-li mu dodat "divokou" příchuť, ale i při pečení drůbeže. Jsou součástí různých směsí koření, dají se použít spolu s koriandrem k nakládání masa před uzením. Používá se k výrobě Ginu a Borovičky.

Jalovec mletý (Juniperus communis)

Plody jalovce byly jako koření používány již ve staré římské kuchyni. Jalovčinky obsahují tři semena a jsou tmavě modrohnědě zbarveny. Mají nasládlou a výrazně pryskyřičnou chuť i vůni. Jalovec se hlavně užívá při kořenění zvěřiny, drceným jalovcem se obaluje očištěná zvěřina před úpravou, aby "dozrála". Přidávají se i do rybích marinád. Koření se jimi kysané zelí, hlavně v Německu a v Alsasku, někdy se přidávají do guláše, chceme-li mu dodat "divokou" příchuť, ale i při pečení drůbeže. Jsou součástí různých směsí koření, dají se použít spolu s koriandrem k nakládání masa před uzením. Používá se k výrobě Ginu a Borovičky.

Kardamom mletý (Elettaria cardamomum)

Lidový název: egypský pepř, mouřeninský pepř Jako koření a léčivo byl kardamom znám již starým Řekům a Římanům. U nás je jako samostatné koření méně známý. Největší oblibu měl a dosud má v zemích Orientu, kde je velmi používaným kořením a přidávají ho zde i do čaje a kávy. Tento tropický, bylinný keř roste ve vlhkých pralesích v Indii, na Srí Lance, Sumatře a v Číně. Plody jsou tobolky, které obsahují větší počet semen. Podle způsobu zpracování známe kardamom bělený a nebělený, celý nebo i mletý. Semena kardamomu mají silnou kafrovitou vůni a palčivou chuť. Na Středním východě se přidává do čaje a v Egyptě do kávy. U nás se nejčastěji používá do sladkého pečiva (perníky, koláčky) a malém množství do uzenin.

Kardamom semínka (Elettaria cardamomum)

Lidový název: egypský pepř, mouřeninský pepř Země původu: Guatemala Jako koření a léčivo byl kardamom znám již starým Řekům a Římanům. U nás je jako samostatné koření méně známý. Největší oblibu měl a dosud má v zemích Orientu, kde je velmi používaným kořením a přidávají ho zde i do čaje a kávy. Tento tropický, bylinný keř roste ve vlhkých pralesích v Indii, na Srí Lance, Sumatře a v Číně. Plody jsou tobolky, které obsahují větší počet semen. Podle způsobu zpracování známe kardamom bělený a nebělený, celý nebo i mletý. Semena kardamomu mají silnou kafrovitou vůni a palčivou chuť. Na Středním východě se přidává do čaje a v Egyptě do kávy. U nás se nejčastěji používá do sladkého pečiva (perníky, koláčky) a malém množství do uzenin.

Kardamom tobolky (Elettaria cardamomum)

Lidový název: egypský pepř, mouřeninský pepř Země původu: Guatemala Jako koření a léčivo byl kardamom znám již starým Řekům a Římanům. U nás je jako samostatné koření méně známý. Největší oblibu měl a dosud má v zemích Orientu, kde je velmi používaným kořením a přidávají ho zde i do čaje a kávy. Tento tropický, bylinný keř roste ve vlhkých pralesích v Indii, na Srí Lance, Sumatře a v Číně. Plody jsou tobolky, které obsahují větší počet semen. Podle způsobu zpracování známe kardamom bělený a nebělený, celý nebo i mletý. Semena kardamomu mají silnou kafrovitou vůni a palčivou chuť. Na Středním východě se přidává do čaje a v Egyptě do kávy. U nás se nejčastěji používá do sladkého pečiva (perníky, koláčky) a malém množství do uzenin.

Kmín celý (Carum carvi)

Kmín luční nebo také kořenný je jedním z vůbec nejstarších koření. Pro svou aromatickou vůni byl považován za rostlinu, která chrání před zlými kouzly. Roste planě na našich lukách, v celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v Přední Asii. Jsou vyšlechtěny kulturní odrůdy kmínu. Kmín se pěstuje u nás, v Nizozemí, Rusku a Ukrajině, prakticky ve všech zemích střední Evropy i jinde. Koření se jím bylinkové a bramborové polévky, saláty, používá se do bylinkových omáček, pomazánek z tvarohu, pod dušená masa. Je to nenahraditelné koření do žitného chleba, pečiva, k pečením, do kořenných směsí, do omáček, polévek pomazánek, při vaření brambor, ke konzervaci, při výrobě likérů atd. Kmín lze používat jak celý, tak i mletý.

Kmín drcený (Carum carvi)

Kmín luční nebo také kořenný je jedním z vůbec nejstarších koření. Pro svou aromatickou vůni byl považován za rostlinu, která chrání před zlými kouzly. Roste planě na našich lukách, v celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v Přední Asii. Jsou vyšlechtěny kulturní odrůdy kmínu. Kmín se pěstuje u nás, v Nizozemí, Rusku a Ukrajině, prakticky ve všech zemích střední Evropy i jinde. Koření se jím bylinkové a bramborové polévky, saláty, používá se do bylinkových omáček, pomazánek z tvarohu, pod dušená masa. Je to nenahraditelné koření do žitného chleba, pečiva, k pečením, do kořenných směsí, do omáček, polévek pomazánek, při vaření brambor, ke konzervaci, při výrobě likérů atd. Kmín lze používat jak celý, tak i mletý.

Kmín mletý (Carum carvi)

Kmín luční nebo také kořenný je jedním z vůbec nejstarších koření. Pro svou aromatickou vůni byl považován za rostlinu, která chrání před zlými kouzly. Roste planě na našich lukách, v celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v Přední Asii. Jsou vyšlechtěny kulturní odrůdy kmínu. Kmín se pěstuje u nás, v Nizozemí, Rusku a Ukrajině, prakticky ve všech zemích střední Evropy i jinde. Koření se jím bylinkové a bramborové polévky, saláty, používá se do bylinkových omáček, pomazánek z tvarohu, pod dušená masa. Je to nenahraditelné koření do žitného chleba, pečiva, k pečením, do kořenných směsí, do omáček, polévek pomazánek, při vaření brambor, ke konzervaci, při výrobě likérů atd. Kmín lze používat jak celý, tak i mletý.

Kopr (Anethum graveolens)

Kopr je jedna ze staročeských vonných bylin, které se používá dodnes.Pochází z Orientu, z Íránu a z Přední Indie. Bývá často součástí kořenných směsí. Koprová nať je velmi vhodná do okurkového salátu, lze ji přidat i do hlávkového, rajčatového a bramborového salátu. Dává se do tvarohových pomazánek, do omáček a polévek. Kopr se někde přidává do kysaného zelí nebo salátu z kysaného zelí. Celé rostliny kopru se přidávají k nakládané zelenině (okurkám, cibulkám), koprová nať se přidává do bylinkového octa a do bylinkového másla. Používá se i do vaječných jídel, je vhodný i k rybám a k masům dušeným na bylinkové směsi.

Koriandr celý (Coriandrum sativum)

Lidový název: kyšinec Koriandr pochází z východního Středomoří a západní Asie. Koriandr se dá pěstovat i u nás. Dobře vyzrálé plody jsou příjemně aromatické, mají nasládlou a palčivou chuť. Jako koření se v mírné dávce užívá v gruzínské a latinskoamerické kuchyni, pro svoji specifickou aromatickou vůni. Tvoří součást směsí Karí. Používá se hodně v kuchyni indické, anglické i německé, ale i ve středozemní. Je vhodný při nakládání hub, červené řepy, zelí, do směsí koření, do pečiva, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček, při dušení masa, do likérů, při výrobě cukrovinek.

Koriandr lístky (Coriandrum sativum)

Lidový název: Cilantro Země původu: Německo Koriand je velmi starou rostlinou, která byla známa již ve starém Egyptě. Z rostliny se zpracovává takřka vše - lístky, plody a dokonce i kořen. Celá rostlina včetně plodů má velmi silné aroma. Svoji typickou sladce aromatickou vůni získává až procesem sušení. Lístky koriandu se nejvíce používají v thajské, indické ale hlavně v mexické kuchyni. Tam se používá do ostrých i jemných omáček i dresingů. V mexických kuchařkách můžeme nať koriandu najít pod označením cilantro.

Koriandr mletý (Coriandrum sativum)

Koriandr pochází z východního Středomoří a západní Asie. Koriandr se dá pěstovat i u nás. Dobře vyzrálé plody jsou příjemně aromatické, mají nasládlou a palčivou chuť. Jako koření se v mírné dávce užívá v gruzínské a latinskoamerické kuchyni, pro svoji specifickou aromatickou vůni. Tvoří součást směsí Karí. Používá se hodně v kuchyni indické, anglické i německé, ale i ve středozemní. Je vhodný při nakládání hub, červené řepy, zelí, do směsí koření, do pečiva, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček, při dušení masa, do likérů, při výrobě cukrovinek.

Kurkuma (Curcuma longa)

Jako žluté sušené oddenky nebo jako žlutý prášek byla kurkuma známa v Evropě už ve starověku. Z Indie a ze Srí Lanky ji tehdy dováželi arabští obchodníci. Ve středověku byla v Evropě známa pod jménem "indický šafrán". V té době byla používána spíše jako léčivo a barvivo než jako koření. Tato tropická bylina původem z jihovýchodní Asie se pěstuje pro oddenky nazývané také "žlutý zázvor". Kurkuma obsahuje silici s charakteristickou ostrou vůní a jasně žluté barvivo zvané kurkumin. Toto lidskému zdraví neškodné barvivo se používá k barvení másla, tuků, sýrů, mastí i likérů, ale mohou se jím barvit i jiné materiály jako látky, dřevo apod. Pro význačnou kořennou chuť se kurkumy používá jako koření při přípravě různých omáček, přidává se do hořčice, používá se dále k přípravě tekutého koření - vorcesterské omáčky a nejrůznějších druhů koření Karí.

Libeček (Levisticum officinale)